Najlepšie knižné rande

Napriek tomu, že blog vediem už vyše štyroch rokov, ešte som sa nedostala k tomu, aby som článok napísala s niekým. Až doteraz. Zoznámte sa s Katherine, ktorú určite poznáte či už z jej Goodreads či blogu BO KNIHA. (Teraz mi vraví, že mám napísať, že je úžasná. Je. Nie tak ako ja, ale nemá k tomu ďaleko!) Po niekoľkých rokov písania si na Facebooku ku mne konečne prišla na intrák do Trnavy a tak nám začal úžasný víkend. 

Pozn. Fakt jsem doufala, že Maťa není zlobivý úchylák, co mě zavede do temnotemné uličky. A asi není ani sériový vrah. Jeji Facebook účet neklame!

(Za tú reklamu som jej nezaplatila. Možno tak rožkami.)

Po prvních deseti minutách ve vlaku směr Bratislava jsem začala litovat, že jsem vůbec jela. Nesehnala jsem místo k sezení a uřvané dítě vedle bylo moc uřvané. Ale.. nakonec mi chuť zvedla Maťa, která pro mě koupila ty nejúžasnější rohlíky na světě. Nomnom.

V piatok som bola po ňu na stanici, ubytovala sa tu (vypĺňala formulár pre cudzineckú políciu - to asi náhodou keby ma v noci zabila, tak aby nemala alibi). Potom nám preskočilo a vybrali sme sa do kina na Fifty shades. Verte mi, že ak som to mala s niekym vidieť, tak s ňou. Ale aj tak sme si asi spôsobili trvalú psychickú ujmu (niežeby si niekto všimol zmenu.) Dakota skvelá, soundtrack tiež a tým sa pozitíva končia. Christian škaredý a jeho dominantná stránka bola uveriteľná asi tak ako moje tvrdenia, že raz budem druhou Beyonce. 

(Včera mi tu ukazovala, jak vrtí zadkem a docela jí to šlo. Není tak marná, jak si myslí. Fakt. Sbalila by každého bezdomovce v okolí.)

(You must tell no lies.)

Chápete. A tak sme si miesto toho neskutočne stupídneho deja (a to sa mi knižka kedysi vážne páčila!) komentovali a všímali si také tie veci, akože ktorý debil sa pomaľuje červeným rúžom a na seba dá brutálne drahú bielu košeľu. Alebo že nie je vidieť stopa po facke. A také tie veci, ktoré sú omnoho zaujímavejšie než ten eh... dej? Obe sme sa snažili zadržiavať smiech a keď sme vyšli z kina, tak sme mali aspoň desaťminútový záchvat smiechu. 

Kačenka v civilnej podobe

Fifty shades, jo, je to bullshitus maximus, Christian ma xicht jako opičí zadek a Anastasia, no, ta tam byla. Bolela mě kebule od facepalmování a bříško od zadržovaného smíchu. Nevěřím, že mě na to Maťa donutila jít. (Teď vám určitě bude tvrdit, že mě nedonutila, ale nevěřte jí.)

To bol obyčajný návrh zo žartu, ktorý si mala zamietnuť! 

Prý jsem strašně zábavná a veselá. (A skromná.) No, je pravda, že jsem se nasmála jako nikdy. Maťa... to samé! A když jsem jí povykládala nejvtipnější vtip vůbec, myslela jsem, že vyplivnem svou zubní protézu. (Navíc dostala takový křečosmíchozýchvat, že jsem to musela vykládat 2x, bo mě přes chrochtání ani neslyšela.) Posuďte sami.

Jsou dva koblížci v troubě. A jeden z nich povídá: "Pááááááni, tu je ale vedro."

A ten druhý na to: "AAAAAAAA, mluvicí koblížek."

- teď se máte smát - 

Lebo sa smiala tak nahlas, že mi úplne ušla pointa. A na celom vtipe je najvtipnejšia aj tak ona.
Kecy v kleci.
Takže som ju za celý víkend nechala povedať mi ho asi 10x a smiala som sa na nej, nie na PRIEMERNOM, infantilnom vtipe.

Každopádne, v sobotu sme si spravili výlet do Bratislavy, keďže jej vraj nestačila hlavná stanica. Takže videla jedlo v Eurovei, prešli sme sa po nábreží Dunaja a šli do tej úžasnej kaviarne v Gorile. Jasné, že sme nemohli odignorovať knižky, takže sme nakoniec priamo tam prečítali hneď tri - Cestou fak it, Velká kniha čůraní a 101 spůsobů, jak zabít svého šéfa. Prvá a tretia boli celkom o ničom, hoci aj tam sme sa nasmiali, ale tú o čúraní sme si vážne užili. Vážne, odporúčajú dve blogerky z dvoch.

Věděli jste například, že Aboridžinci věřili, že oceány jsou močí naštvaného boha, který se snažil zaplavit svět? Husté, co? A pokud jste sexy sumo bojovníci, najdete tu návod, jak čurat správně! .) 

Potom chcela vidieť ďalšie kúsky Bratiaslavy, takže sme prešli pár nenápadných uličiek a vyšli na Obchodnú o pár metrov ďalej, než keby ideme priamo tam. A keďže dve knihkupectvá nestačili, šli sme do Martinusu... a vyšli odtiaľ krátko pred zatváračkou.

A Martinus je to nejvíc super knihkupectví na světě! Přísahám. A tak pohodlná křesílka a gaučíky. Čas tam utíká vlastní rychlostí. Všichni si prostě jen čtou. Tak jsme si četly taky. První kniha hřbitovní byla má volba. Parádní komiks. Doporučuji. Gaiman a hřbitůvek a vynikající příběh. Boží. 

Ja som skončila pri Sochařovi. Vážne SKONČILA. Dala som asi 120-150? strán a nejako ma to nezaujalo, takže to vyhralo Death note 3 a doteraz mám depku, že nemali štvorku, lebo to skončilo úplne perfektne. A viete čo je fakt smutné? Mali potom päťku, šestku a sedmičku, takže som mohla vážne pokročiť. :(

(Potom sme si dali prestávku, lebo sme boli hladné a chceli sme cikať.) A vzaly jsme to i přes slovenskou verzi Levných knih. Výběr mizerný, ale byly jsme tam! Jo! Maťa neznala TIGER! Jsem jí ukázala osmý div světa, johoho!)

Po krátkej pauze sme sa vrátili do Martinusu a vzali si Útok na pekárnu od Haruki Murakamiho. To bol osud, že tam boli akurát dve! Sedeli sme vedľa seba, čítali presne to isté, smiali sa na rovnakých miestach a bolo to proste úžasné. Vážne skvelý zážitok. A aj knižka.

*souhlasně přikyvuje*

Škoda, že nemali aj Podivnú knihovnu.

Pak jsem v dětských knížkách objevila jednu od Shela Silversteina. Mám ho moc ráda už delší dobu a to, že jsem spatřila Strom, ktorý dáva - prostě jupííííí! Bylo to na pět minut. A něco tak silného, že bych nejradši osobně dohlédla na to, aby to přečetl úplně každý. 

Áno, to by ste rozhodne mali.

Nakoniec nám obom pribudlo do výzvy ŠESŤ kníh. Sme úplne normálne, vážne.

Tak trochu.

No a potom sme šli "domov" a prežili uhm, veľmi zaujímavú a nezabudnuteľnú cestu.

Banda teen ušáků řešila své monstrózní problémy. Třeba... jaké i/y se píše ve slově oblizovat.

...A kto má koľko a aké fotky na Instagrame, sami sa rozdelili do štyroch skupiniek, že jeden z nich je úžasný, druhý v pohode, tretí inteligentný a to štvrté už ani neviem. Neviem teda, nám prišlo, že nepatria nikam, ale whatever.

Ale my patříme ofc do všech třech skupinek. :D

Akože počúvať cudzie rozhovory sa nemá, ale tu sa nedalo inak, lebo sedeli cez uličku, boli fakt hlasní a neskutočne blbí... A keď sme si vraveli, že to už horšie nemôže byť, Tamara sa spýtala, aké i/y je v slove oblizovať. To sme už s Kačenkou neudržali smiech a smiali sme sa asi na každej vete čo povedali. Čo nemohlo byť viac očividné, že sa smejeme na nich, keďže inak sme boli ticho. Až na častú otázku Už tam budem? ktorú sme si kládli asi každú minútu.

Psáno cestou z Bratislavy:
Hlava zaplavená vzpomínkami na to, jak úžasná Trnava je. Ty baráčky a centrum města. Krása. Dělám prdel, Trnava sice na programu byla, ale nějak zvítězila lenivá část našich srdcí. Válely jsme se v pyžamu v posteli, smály se, povídaly si a přečetly dalších X kníže(če)k od Dr. Sausse - můj nový oblíbený autor. 

Bolo ich päť, každá nám trvala tak päť minút, ale bolo to úžasné. Green eggs and ham bolo úplne dokonalé, to by si mal každý prečítať. The cat in the hat bola fajn (prvý diel bol ale o dosť lepší ako druhý), One fish two fish red fish blue fish sme absolútne nepochopili, ale o to viac sme sa bavili a The Butter batlle book sa nám nepáčili. 

Dokonce jsem se s Maťou podělila i o čokoládu. Moc se v tom nevyznám, ale asi to znamená, že je můj opravdový kemo.

No povedzme, že ak smiech predlžuje život, pridali sme si za tento víkend asi 15 rokov života. Lebo sme sa smiali fakt stále. Na všetkom.

A smějeme se i teď.

Vlastne som sa už veľmi dlho pri písaní nejakého článku tak moc nebavila (ak vôbec), takže to vôbec nevadí, že pôsobí schizofrénne, je dlhý a pravdepodobne vás nezaujíma... áno?!

Jestli někdy nevíte, proč se pohybovat v knižní blogosféře a hledat si kamarády mezi bloggery a knihomoly, tohle je ten důvod. Jsme jednoduše neobyčejně obyčejně skvělí. Se smyslem pro humor a parádním koníčkem. Čtením.